Výprava k Černé Studnici

  Sešli jsme se tentokrát v sobotu před klubovnou. Naplánovala jsem okruh cca 7km, abychom se neuhnali a po cestě si užili legrace.

V první fázi se jako tahouni skupiny projevili Max a František, kteří se nedali zlákat ani kaštanovou střelbou na cíl. Od otočky busu metelili do kopce a tak jsme se k horní silnici my ostatní doplazili s velkým odstupem.

Obrat nastal, když jsem vyhlásila hru „Ztraceni v lese“ a děti šly úzkou pěšinkou po fáborcích.  Našim předním sportovcům sahalo borůvčí do pasu a ztráceli rychlost. Vysloužili si tudíž přezdívku Pidilidi.

Na vrcholu jsme museli dlouho odpočívat pod vyhlídkou a sníst většinu toho, co maminky přichystaly do baťohů..

Po svačině jsme zdolali kamennou vyhlídku a pak výstup na rozhlednu Protože stejně nic nebylo vidět a nahoře strašně fičelo,alespoň jsme počítali schody. Bohužel to každému vyšlo jinak, taže počet zůstal utajen.

Při cestě zpět jsme hráli na schovku , a to už jsme byli regulérně rozdělení na Pidilidi  a Megalidi. Vztahy se vyhrotily do šiškové války, přičemž každá skupina tvrdila, že vyhrála. Po dobytí pevnosti Megalidí, jsme za pokřiku“ Megáči skončí na pekáči“, zakopali válečnou sekyru a po sjezdovce jsme se skulili dolů.

Byli jsme tak zesláblí, že se nám nepodařilo odkulit ani o píď balík slámy ,co jsou na louce za klubovnou. Někteří slabší jedinci se snažili vytáhnout zbytek svačiny /Max/, ale přesvědčili jsme ho, že už přežije.

Vrátili jsme se kupodivu všichni a živí.

Za Novovesan Iva