V keramice neleníme, ale školíme se

výrobky z kochu

Ani během letních prázdnin jsme nezaháleli a letos již podruhé jsme se vypravili na školení keramiků. Tohle řemeslo není jen tak nějaké plácání se s hlínou, ale obsahuje mnoho dalších dovedností. Je třeba umět rozeznávat a zpracovávat hlíny, která se na co hodí, jak se který výrobek má vypálit, není jedno jakou povrchovou úpravu zvolíte a už vůbec není jednoduché umět závěrečnou úpravu výrobku také bezchybně zvládat. Na první pohled se může zdát, že stačí štětec a nějak glazuru na výrobek dopravit. Zdání klame. Štětec je to poslední, co bere keramik do ruky. My jsme se přes léto přiučili nejen jak správně výrobky vyrobit, ale také jak je správně povrchově dokončit. A tak jsme se učili míchat lecjaké lektvary z kovových zátěrů, naučili jsme se vyrábět vlastní glazury či engoby a mnoho jiného, což vyžaduje téměř lékárnickou přesnost. Kromě toho jsme si vyzkoušeli tažení z lisu, který k nám do dílny během podzimu také přibude jako další pomocník, tak abychom to dobře uměli. Pak jsme se naučili ovládat stříkanou technologii, což je trochu práce jako v atomovém krytu. A závěrem celého intenzivního týdne bylo úžasné setkání s jedním z velkých specialistů na alternativní výpaly keramiky, jehož rady a nápady u nás jistě vyzkoušíme. Vzhledem k tomu, že máme kroužky keramiky plně obsazené, nebude jistě o nové zážitky nouze. Bohužel jsme nenašli společnou řeč ve směřování dalšího vývoje naší keramické dílny s paní učitelkou Fialovou, která nehodlá žádné změny a posuny v dovednostech akceptovat a už vůbec je zavádět v kroužku pro děti. Což je škoda. Nakonec nás z naší dílny vykázala až po provozní době školy, ikdyž škola za poslední dva roky využila dílnu k výuce jen jednou. No nic naplat, v současné době jednáme se zastupiteli obce o poskytnutí půdních prostor pro naši dílnu, abychom mohli jet podle našich představ a nestagnovali několik let na místě, jako školní kroužek keramiky. Doufáme, že nové prostory najedme brzy a že se nám zde bude dařit nerušeně rozvíjet další dovednosti. Bohužel odneseme z dílny ve školní učebně veškeré naše pomůcky a nástroje a tak si budou muset děti na kroužku paní učitelky Fialové vystačit s tím, co má pro ně škola nachystáno z vlastních zdrojů. Pokud není dohoda možná, nedá se nic jiného dělat. Snad nám tento školní trucpodnik nezkazí náladu nadlouho a již brzy na něj budeme jen s úsměvem vzpomínat.